Sluší ti to. To se ti povedlo. Dneska jsi fakt válel. Neškodné pochvaly, alespoň jak se na první pohled zdá. Ale přemýšleli jste někdy o tom, zda jsou takové lichotky vůbec správné? Asi ne. Já do dneška také ne. Do dneška. Dnes jsem přišel na to, že lichotky nejsou pro každého. Člověka kterému chceme věnovat naši pochvalu musíme pečlivě vybrat, abychom nepochválili někoho, komu to moc stoupne do hlavy a takzvaně nabubří, i když to ve své podstatě je strašně hodný člověk. Pochvalu je třeba říct ve vhodný čas a správným tónem hlasu osobě, o které víme, že ji to „zahřeje u srdíčka“ ale nebude za tím hledat nic jiného (pokud nechceme, aby za tím hledala něco jiného) Samozřejmě, pochvala nebo lichotka patří k jednomu ze základních způsobů navazování komunikace, což je risk sám o sobě, protože nevíme, s kým máme tu čest.
Proto je ke každé lichotce nutno přistupovat s odstupem a brát si z ní asi desetinu toho, čeho nám chtěl její autor dát.
Obrácené pravidlo můžeme uplatnit u tak nesnášené špatné kritiky.
A proto
Upřímná špatná kritika je ve výsledku lepší než nucená lichotka, i když je myšlena dobře.
Žádné komentáře:
Okomentovat