Lidé by se nejprve měli naučit chodit vedle sebe, než začnou chodit spolu.
Jako přímý pozorovatel jsem svědkem toho, jak se moji vrstevníci staví k otázkám vztahu a hledání své druhé části duše.
Tenhle, říkejme tomu "problém" se spíše vyskytuje u o dva, tři roky mladší lidi, než jsem já. Základ většiny takovýchto vztahů vzniká nejčastěji v pátek, kolem půlnoci, na diskotéce, v hospodě, zkrátka na nějaké akci. Oba dva účastníci jsou posilněni alkoholem [divné, může se přece pít od 18, ne? :) ] a bezhlavě se do sebe pustí. A je to tady. Láska jako trám, neboť hormony pracují ve dne v noci a mozek tak těžko rozliší chtíč od lásky. Začnou si psát, setkávat se a objevovat vlastnosti toho druhého. Ovšem
Už mají svůj první intimní zážitek za sebou. Ikdyž zjistí, že ten druhý je absolutní idiot, tak ten zážitek stejně nevezmou zpátky. Tomu by šlo zabránit, kdyby tyhle dvě věci přehodili. Poznávání je krásná věc, zabere hodně času, ale na konci vím jistě, zda o toho druhého člověka stojím či ne. Pokud se to vyvine správným směrem, nadchází čas na to, co si ti dva vybrali už v pátek na diskotéce. Pro mě osobně je polibek něco, co mi dá najevo, že jsme si nějak blízcí. Vím, že ten polibek je pravý a těžce vydřený. Není to slepý polibek který je veden pouhou touhou mozku, který je oslabený různými elixíry. Vím, že stálo hodně času, abych ho získal. Takhle si já představuju začátek pořádného vztahu.
Abych ještě objasnil větu ze začátku. Hodně toho o páru řekne i to, jak vedle sebe chodí, sedí, no prostě jaký vytváří dojem páru. Pokud spolu lidé začnou chodit příliš brzo, působí to neohrabaně, nepřirozeně. Pokud si ovšem předtím párkrát někam zašli, cítí se přirozeněji a nejsou tak křečovití a vypadá to... prostě pěkně :)
Žádné komentáře:
Okomentovat