Byli jsme na výletě. Na dnešní dobu ne moc obvyklým způsobem. V kapse 4000 korun. Na zádech jídlo na týden, přenosnou kuchyň a ložnici.
Cíl? V podstatě žádný. Jen lidem co nás vezli jsme říkali, že Riga, ať
nejsme za blázny (ještě větší).
V Brně jsme asi dvě hodiny nemohli nikoho chytnout a
začali jsme přemýšlet o tom, že hned první den budeme muset spát někde venku.
Jenže pak... Bum bum bum a probral jsem se až ve Varšavě. Od té doby to byla
čistá pohoda.
V hlavních městech jsme měli zajištěné ubytování přes
couchsurfing, takže jsme měli alespoň nějakou jistotu. Pochodili jsme po městě,
něco pojedli, popili a pokouřili a další den zpět na cestu. Díky ušetřeným
výdajům za cestu jsme si mohli čas od času koupit POŘÁDNÉ jídlo, pivo na
náměstí, nějaké věci domů, láhev zdejšího alkoholu, či balíček neznámých
cigaret a tabáku.
Ale o tom to není.
Je to o balení čtvrtcigára z nejposlednějšího zbytku
tabáku, o které se podělíte. Je to o belgickém autobusu, který jede do
Mongolska a vysadí vás uprostřed dálnice. Je to o hledání místa na spaní ve tři
hodiny ráno. Je to o opilém chlápkovi, kterého přesvědčíte, že je moc opilý a
že raději budete řídit vy (a mezitím on může vypít váš alkohol). Je to o
vděčnosti za jakékoliv jídlo, ke kterému se dostanete. Je to o spaní na
nádraží. Je to o spaní v horách a pozorování hvězd. Je to o pozdním
usínání a brzkém vstávání. Je to o dnu jízdy s českým kamionem. Je to o
poznávání nových lidí, které možná už nikdy neuvidíte. Je to o poznávání různých
lidí a způsobů vyrovnávání se s životem. Je to o volnosti. Je to o hodně věcech...
Taky je to o návratu na rodnou hroudu. Je to o uvědomění, že
svět je krásný, ale u nás doma, na Moravě, je to nejlepší (i když tu není moc
hor!).
Žádné komentáře:
Okomentovat