Jak hrát účtenkovku a nebýt morální troska

Pro mnoho lidí je to lákavý koncept - Sportka zadarmo, téměř. Jenže výhry ve Sportce neplatí stát a tikety nedostanete za koupení rohlíku. Sportka navíc nelegitimizuje kontroverzní systém, který sám o sobě vyvolává spoustu morálních otázek. Je tedy vůbec možné hrát Účtenkovku, aniž byste se ponořili do morálního bahna? Nepochybně. Stačí se řídit následujícím návodem.

V první řádě je důležité identifikovat problematické oblasti. Shrňme je do následujících bodů:

1) Účastí v Účtenkovce podporuji utlačování podnikatelů pomocí EET

2) Účtenkovka je nástroj, jehož účelem je zlepšení názoru veřejnosti na EET

3) Vložením účtenky do systému se stávám udavačem

4) Stát nabádá lidi k účasti v loterii

5) Výhry jsou placeny z daní

Teď, když známe podobu nepřítele, můžeme postoupit ke strategii útoku. Mezi naše hlavní zbraně bude patřit oportunismus a přenášení zodpovědnosti. 

Zneškodnění bodu 1 

Pokud jsem volil ANO, tak tento bod pro mě neplatí, jelikož jsem svým hlasem podpořil EET mnohem víc, než přihlášením tisíce účtenek. 

Pokud jsem nevolil ANO, tento bod pro mě také neplatí, neboť jsem se k politice Andreje Babiše vyjádřil u voleb.

Zneškodnění bodu 2

Existuje spoustu psychologických triků, jak ovlivnit názor druhého. Tohle je jeden z nich. Identifikace těchto nástrojů nám dává možnost volby, jestli se těmito nástroji necháme ovlivnit. 

Pokud jsem tedy volil ANO, tento bod pro mě neplatí, jelikož jsem EET podpořil svým hlasem u voleb.

Pokud jsem nevolil ANO a jsem si vědom toho, že Účtenkovka je psychologický trik, jak ovlivnit můj názor, můžu v klidu registrovat účtenku. 

Zneškodnění bodu 3

Pokud jsem volil ANO, pravděpodobně nepovažuji udavačství za špatnou vlastnost, tudíž není jediný důvod, proč Účtenkovku nehrát.

Pro nevoliče ANO je tento bod trochu složitější. Udavačství je pro mě zřejmě negativní, ale pozor! V Účtenkovce neudávám ty, co své povinnosti neplní, ale ty, co plní. Takže jsem vlastně pozitivní udavač (pokud něco takového existuje).

Zneškodnění bodu 4

Tady už jsme na hodně tenkém ledě. Na jednu stranu stát hazard zakazuje, na druhou nám nabízí možnost, jak se bezplatně zúčastnit loterie. Je to známá strategie drogových dealerů - první dávka zdarma.

Doporučuji tedy přeskočit tuto dávku zdarma a rovnou se vrhnout na něco tvrdšího, jako třeba automat. Jakmile do nich nahážete všechny peníze, Účtenkovka bude vaše jediná možnost, jak zažit vzrušení z možné výhry - a to vše díky papíru, který získáte při nákupu lahváčů a polské vodky, protože jste díky hazardu propadli alkoholismu. Problém vyřešen.

Zneškodnění bodu 5

Pokud jsem volil ANO, tak je to v pohodě, protože stejně všetci kradnú, může za to Kalůsek a co je pár mega ročně oproti vytunelované státní kase. 

Pokud jsem nevolil ANO, mám povinnost se loterie zúčastnit, abych měl šanci získat prachy odvedené na daních zpátky do kapsy. A co je pár mega ročně oproti milionovým dotacím.

Gratuluji, nyní můžete s klidem hrát.

Big Baked Beans Blind Experiment

Baked beans definitely belong to the shopping cart of every student. Cheap and nutricious meal that can be enjoyed by anyone who can get through the struggle of opening a can. If you are like me, the variety of products in a supermarket can leave you stunned for about 15 minutes, while you are trying to find the difference between those 5 cans of baked beans. They cost pretty much the same, similar nutricional values... you just can't get your head around it.

There is this option of following the brand. You kinda assume that Heinz is going to have better beans than the ones from Tesco. Plus from time to time you see non-students having them in their cart - so they must be better. Or so you think. When you finally get them on your plate, you start to contemplate whether the taste is really that different from those from Tesco, because you just can't see the difference. You even start to think that you would be better buying the cheapest ones, saving few pennies that you are sure to miss in a pub. You slowly move into a state of big depression and nihilism.

Life in Northern Ireland is much more expensive than at home. It also feels like that there is much more brands than at home. And the difference between the cheapest and Heinz beans is 50p, which is a huge difference,

So, I got an idea - if there is no substantial taste difference, why spend more money than neccessary? I was not joking when I said that it is a huge difference. If I eat 4 cans of BBs every month, than we are talking about 2 pounds every month, 24 pounds every year and 120 pounds in five years - and how often do you find that on the ground? After some shopping, I gathered 8 different kinds of BB, 7 friends (whom I would like to thank again), and conducted the Big Baked Beans Experiment.

The main hypothesis was:

There is almost no taste related difference among different BBs

The participants were examinig following properties: first impression, odour, colour of the sauce, appearance and texture of beans, taste, and final ipression, on a scale from 1 - 10.

It was clear that there was no big difference among them even before I'd started the evaluation process. 7 out of 8 sample scored pretty much the same result. The only product that scored much worse was Tesco Healthy Living Baked Beans. To my surprise, Heinz BBs scored the best (having one percent more than the second). We must also keep in mind that the difference between the first and the seventh place was 3,1 per cent. 

In the second kind evaluation, I took the final score and calculated the price/performance ratio. These results were a bit more conclusive.

Quality test

1. Heinz Baked Beans - 72,7%

 

- the best performance in three categories: odour, appearance and texture of beans

- re-occuring comment about the small size of beans

2. Branston reduced sugar and salt - 71,6%

- the best performance in categories taste and overall impression

- the worst performance in the category odour

3. Tesco Baked Beans - 71,3%

- the best result in the category first impression

- many comments about sweetness (it really has the highest amount of sugar from all tested)

4. Marks & Spence Baked Beans - 70,5 %

- the best result in the category colour of the sauce

5. Tesco Everyday Value - 70,3 %

- the best result in the category appearance of beans (the same as Heinz)

6. Daily Basics Baked Beans - 70,1%

- the worst result in categories first impression and appearance of beans

7. Weight Watchers from Heinz - 69,6%

- the worst result in the category colour of the sauce

8. Tesco Healthy Living - 64,2%

- the worst result in categories texture of beans, taste and overall impression

Price - performance score

1. Tesco Everyday Value - 28.12 points

2. Daily Basics Baked Beans - 28.04 points

3. Tesco Baked Beans - 22.29 points

4. Tesco Healthy Living - 20.06 points

5. Branston reduced sugar and salt - 11.02 points

6. Marks & Spencer Baked Beans - 10.85 points

7. Heinz Baked Beans - 9.69 points

8. Weight Watchers from Heinz - 8.71 points

Charts

Conclusion

The experiment proved two things

1. Healthy food tastes awful

2. Apart from price, there is no big difference

What are the consequences?

If you are looking for an overall impression, go for Heinz. Even though they won with a very small difference, they managed to won in three categories while not losing a single one.

If you are looking for the price-performance ration, go for the cheapest or the second cheapest ones. 

If you do not want to buy the most expensive ones and not feel like a grouch, go for Branston. They are a bit cheaper than Heinz, while scoring the best in taste. They also have less sugar and salt (healthier). On the other hand, they probably stink.

You also need to consider that the price was for a single can. You can definitely get a better price by buying a larger pack or with some kind of discount.

Next time you go shopping, remember me.

Velký fazolový test

Fazole nesporně patří do jídelníčku každého studenta. Levné a výživné jídlo, které zvládne připravit každý, kdo dokáže překonat zavřenou plechovku (takže teoreticky i průměrný student humanitního oboru). Pokud jste však člověk jako já, tak vás dokáže široká nabídka produktů v supermarketech zarazit i třeba na patnáct minut. Pak se snažíte přijít na to, v čem se těch pět plechovek asi tak může lišit - stojí zhruba stejně, výživové hodnoty podobné... není se prostě čeho chytit.

Jedna věc, která se nabízí, je následovat značku. Tak nějak tušíme, že HEINZ bude mít ty fazole asi trochu lepší, než Tesco. Navíc je občas koupí i někdo, kdo očividně student není (ale pravděpodobně ještě nedávno byl). Když si je nakonec koupíte a doma nad talířem si říkáte, že vlastně chutnají úplně stejně jako ty z Tesca a za těch deset korun už jste mohli mít skoro půl piva, můžete se dostat do stavu hluboké deprese a nihilismu.

Život v Severním Irsku je o hodně dražší, než u nás. Také mi přijde, že tu mají mnohem větší výběr fazolí, čímž se dostávám do hluboké deprese zhruba jednou za dva týdny, když dělám nákup. Navíc, rozdíl mezi nejlevnějšími fazolemi a Heinz fazolemi je průměrně 50 pencí (15 korun), takže se bavíme o relativně závratné částce. 

V hlavě se mi teda zrodil nápad - pokud mezi těmi fazolemi není chuťový rozdíl, proč zbytečně utrácet? Ta závratná částka rozhodně nebyla totiž myšlena jako vtip. Pokud průměrně za měsíc sníte 4 plechovky, bavíme se o 2 librách za měsíc, 24 librách za rok a 120 librách za pět let (a s tím už se dá něco dělat). Obešel jsem teda několik obchodů, vybral 8 plechovek a zavolal pár kamarádům (kterým ještě jednou děkuji) a podnikl velké fazolové srovnání.

Základní hypotéza byla:

Mezi fazolemi není téměř žádný rozdíl

Vyrobil jsem tabulku, do které účastníci vypisovali hodnoty od 1 do 10. Zkoumané kategorie byly - první dojem, vůně, barva omáčky, vzhled a textura fazolí, chuť a celkový dojem. Každý měl navíc možnost se ještě slovně vyjádřit. 

Při vyhodnocování jsem sečetl známky v jednotlivých kategorií a výsledek převedl na procenta. Už na první pohled bylo zjevné, že se hypotéza potvrdila, jelikož 7 z 8 fazolí dosáhly téměř identického výsledku (nezáleží na tom, kde na bodové škále se nachází). Jediný produkt, který vyčníval z řady, je Tesco Healthy Living Baked Beans, který získal znatelně méně bodů, než všechny ostatní. K mému velkému překvapení to byl však HEINZ Baked Beans, který získal nejlepší výsledek (i když jen o jedno procento před druhým). Znovu však chci zdůraznit, že rozdíl mezí prvním místem a sedmým je pouze 3,1 procenta. 

Druhá část vyhodnocení je pro mě však důležitější a přinesla důležitější závěr. Pro každý produkt jsem vypočítal poměr cena a výkon, a v ten moment se výsledky diametrálně liší.

V následující části uvedu pořadí všech produktů z obou verzí. Přiložím také tabulky s podrobnými výsledky a výživovými hodnotami pro každý produkt.

Chuťové hodnocení

1. Heinz Baked Beans - 72,7%

 

- nejlepší hodnocení ve třech kategoriích: vůně, vzhled a textura fazolí

- v žádné kategorii se neumístil jako poslední

- víckrát se objevila poznámka o malé velikosti fazolí

2. Branston reduced sugar and salt - 71,6%

- nejlepší hodnocení v kategorii chuť a celkový dojem

- nejhorší hodnocení v kategorii vůně

3. Tesco Baked Beans - 71,3%

- nejlepší hodnocení v kategorii první dojem

- nejčastější poznámka byla o sladkosti (ve skutečnosti mají největší obsah cukru ze všech)

4. Marks & Spence Baked Beans - 70,5 %

- nejlepší hodnocení v kategorii barva omáčky

5. Tesco Everyday Value - 70,3 %

- nejlepší hodnocení v kategorii vzhled fazolí (společně s Heinz)

6. Daily Basics Baked Beans - 70,1%

- nejhorší hodnocení v kategorii první dojem a vzhled fazolí

7. Weight Watchers from Heinz - 69,6%

- nejhorší hodnocení v kategorii barva omáčky

8. Tesco Healthy Living - 64,2%

- nejhorší výsledek v kategorii textura fazolí, chuť a celkový dojem

Poměr cena/výkon

1. Tesco Everyday Value - 28.12 bodů

2. Daily Basics Baked Beans - 28.04 bodů

3. Tesco Baked Beans - 22.29 bodů

4. Tesco Healthy Living - 20.06 bodů

5. Branston reduced sugar and salt - 11.02 bodů

6. Marks & Spencer Baked Beans - 10.85 bodů

7. Heinz Baked Beans - 9.69 bodů

8. Weight Watchers from Heinz - 8.71 bodů

Tabulky

Závěr

Tímto experimentem se potvrdily dvě věci.

1. Zdravá jídla jsou hnusná

2. Mezi fazolemi není žádný velký rozdíl, až na cenu

Co z toho vyplývá?

Pokud chcete celkový dojem a máte hodně peněz, tak si kupte Heinz. I když vyhrály s minimálním náskokem, dokázaly vyhrát ještě ve třech kategoriích a zároveň v žádné neprohrát.

Pokud chcete poměr mezi cenou a chutí, kupte si klidně ty nejlevnější. 

Pokud nechcete kupovat ty nejdražší, kupte si Branston, protože jsou o pár korun levnější, než Heinz, ale navíc mají méně cukru a soli. K tomu ještě vyhrály v kategorii chuť. Ale asi smrdí.

Také musíme vzít v potaz, že cena je za jednu plechovku. Určitě je možné dostat ty dražší plechovky za levnější cenu při nákupu ve větším balení.

Až půjdete příště pro fazole, vzpomeňte si na mě.

CHCI CHLEBA VE VAJÍČKU!!!

Už je to tady. Stesk po domově se dostavil za necelé tři měsíce (ten pořádný stesk, ne ten stesk, kdy vám nemá kdo vyžehlit košili). Ležel jsem v posteli a smutně si na internetu prohlížel fotografie čerstvě natočených půllitrů s nadýchanou pěnou. V hlavě jsem si snažil vybavit vůni podzimního táboráku, jehož kouř si s radostí odnesete v oblečení domů, kam vás zažene lehký chlad nastupujícího večera. Postavíte vodu na čaj, ukrojíte si... a v ten moment mi to došlo. Mně vlastně ani nechybí to pivo, barvy podzimu a oheň, ale naprosto fundamentální záležitost, jakou je chléb (i když ty věci předtím mi taky chybí).

S přihlédnutím na to, že Severní Irsko vlastně žádnou tradiční kuchyni nemá (kromě blbé tradice naházet všechno do friťáku), je otázka stravování se venku docela jednoduchá - chci pizzu, čínu, kuře na několik indických způsobů, nebo fish and chips? Až se rozhodnete, není nic lehčího než vyhledat nejbližší provozovnu - což nebude zas tak těžké, protože fast foody jsou tady na každém kroku - a objednat si rozvoz, nebo pokud jste tvrdšího rázu, přijít osobně.

Snad jste pochopili, že s jídlem to tady není žádná sláva. S láskou vzpomínám na menzu, když si každý den snažím na kolejích uvařit něco k snědku. Ještě bych mohl využít služeb univerzitního bistra, kde bych si za zhruba 250 korun mohl dát hlavní chod - pokud bych měl v plánu nejíst celý zbytek týdne. Ale nestěžuji si (až teď). Většinu věcí tady bez problému seženete. Kromě jedné. Normálního CHLEBU. 

Je tomu už pár dní co jsem si vzpomněl na chuť chleba ve vajíčku a od té doby na něj myslím všude, kam se hnu. Vždy, když procházím kolem toustového chlebu, musím zatlačit slzu a přisypat trochu soli do řezné rány na zápěstí, abych odvedl myšlenky jinam. Už jsem se byl podívat i v polském obchodě (doneslo se mi, že tam občas mají), ale bez úspěchu. Nevzdávám se. Přijdu znovu.

http://recepty-fotky.chytrazena.cz/recepty_foto/fotky0/maxi/1237308025-95.jpg

Překlad z umělečtiny do češtiny

Jestli jste někdy byli na výstavě/vernisáži, možná se vám do rukou dostal také doprovodný text. Mě se to teď stalo na vernisáži Světlo, zvuk, pohyb výtvarníka Milana Grygara ve Fait Gallery. Text mě zaujal hned ze dvou důvodů. První je ten, že je to text stylysticky perfektní. Je to samozřejmě vysoce specializovaný text, takže je tam (zhruba) na pět známých slov jedno, o jehož významu minimálně pochybujete. Tím se dostávám k druhému důvodu - točila se mi z něj hlava. 

Proto jsem se rozhodl této výzvě postavit a text zjednodušit tak, abych to i já třeba příště pochopil. Je to vlastně taková rozcvička ze stylystiky. Způsob čtení nechám na vás, za mě však vítězí střídání textů po každé větě.

Jo, a tímto nevyjadřuju svůj názor na tento typ umění, ani na výstavu samotnou, kdyby něco.

Originální text (ukázka):

Osobitý koncept relace vizuálního a akustického rozvíjí Milan Grygar ve velmi rozmanitých a často protichůdných paralelách již více než pět desetiletí. Skutečnost, že v kontextu české výtvarné scény působí Grygar naprosto svébytně, je dána i jeho zájmem o experimentální hudbu a sledováním vývoje mezinárodních intermediálních tendencí se základem v soudobé hudební avantgardě (kromě systému volné atonality Arnolda Schönberga jmenujme notaci nové hudby Erharda Karkoschky a aleatorickou koncepci Johna Cage).

Vůči práci ostatních umělců rovněž experimentujících s novou hudbou a jejími alternativními grafickými notacemi se však jeho tvorba vymezovala především možností korelace zvukové a obrazové složky, které se vzájemně determinují. V případě Milana Grygara není totiž zvuk s dílem vázán jen asociačními vazbami na bázi synestezie, ačkoli je možno i takto o některých jeho dílech uvažovat, a není ani prvkem zcela autonomním. Jde o princip v umění ojediněý, kdy se při promyšleném formování výtvarného díla dostává akustickému vjemu plného zrovnoprávění na roveň vizuálního a obraz se tak stává zpětně návodem, transkripcí, jak jej možno v této zvukové rovině znovu číst.

Autor: Denisa Kujelová

Překlad

Vztah obrazu a zvuku rozvíjí Milan Grygar už přes padesát let, a pořád si nemůže vybrat, jak to chce udělat. To, že v česku vyčnívá, je způsobeno tím, že se zajímá o hudbu, u které máte chuť si vyrvat vlasy. Také je to způsobeno jeho zájmem o to, jak to dělají v zahraničí (kromě anti-hudby Arnolda Schoenberga se tam nechali inspirovat i jinými, které však určitě neznáte).

Narozdíl od jiných lidí, kteří se snažili zaznamenat hudbu cákáním na papír, se zabývá jen vztahem mezi zvukem a obrazem (což už vlastně víte), a tím, jak se navzájem vymezují. Jeho obrazy totiž nejsou čistě o tom, že můžete vidět zvuk (pokud to tak však brát chcete, tak vám bránit nebudu), ale zase ten zvuk k tomu tak nějak patří. Takže tady si dávejte pozor. Celé tady tohle je vlastně naprosto jedinečné, protože po mnoha a mnoha letech bezradného bloudění vzduchem má zvuk možnost někde zanechat i viditelnou stopu. Představte si, že by vám někdo dal papír, podle kterého by se dalo něco zahrát.

Milan Grygar: Antifony

Když je teror až moc blízko

Dokud čtete o terorismu z domova, který je v bezpečí, mohou ve vás tyto zprávy vvyvolat pocity jako  jsou soucit, smutek, vztek, nebo strach. Alespoň u mě to tak funguje. Čím více takových událostí se však děje, tím více nás takové zprávy nechávají chladnými a pocity, které v nás byly, se mění v cynismus. Doufal jsem, že se do situace, ve které se budu terorismem cítit ohrožený, dostanu až za dlouho, nejlépe nikdy.

Můj pobyt ve Finsku ohraničují dva teroristické útoky. V pondělí to byl Petrohrad - v pátek Stockholm. V případě Petrohradu jsem zrovna čekal na vlakovém nádraží v Tikkurile (pár kilometrů od Helsinek). Je to sice na stejném pobřeží, ale nemyslel jsem si, že by se něco mohlo stát právě tady, kde jsem.

Střih. V pátek odpoledne se vracím do Helsinek, vystoupím na autobusovém nádražím, vyzvedne mě můj hostitel a jedem k němu domů. Doma mrkneme na zprávy. Stockholm - muž v dodávce najel do davu, zatím 3 mrtví. První co mi prolétlo hlavou je, že tam jsou právě dvě ženy z projektu, na kterém jsme teď spolu pár dní byli. Asi za tři hodiny se ozvou, že byly zrovna kousek od toho, ale jsou v pořádku. Úleva. Za chvíli mi to začne vrtat - Petěrsburg, Stockholm... Helsinky přímo uprostřed toho. Není vyloučeno, že se může něco stát i tady. Chtěl jsem jít ještě do centra, mám přeci jen dva dny na prohlídku.

Najednou to bylo jiné. Osobní. Kamarádky v bezprostřední vzdálenosti, já v horkém kandidátovi na pokračování. Najednou jsem se cítil naprosto jinak, než při čtení podobné zprávy doma.

Nakonec jsem šel. Ve městě byl vidět zvýšený počet policistů, jak pěších, tak v autech. Popravdě, při pohybu v centru jsem se trochu díval, kam bych případně skočil a KAŽDÁ dodávka byla podezřelá (hlavně, když se nějaký chlápek s dodávkou otáčel u pěší zóny).

Neříkám, že jsem zažil nějakou život-měnící zkušenost, zvlášť když jsem za dva dny jel domů. Spíš mi to jako pro čecha, žijícího odříznutý od toho všeho, poskytl vhled do života lidí, kteří při každém podobném útoku musí řešit, jestli jít do práce, na nákup, za přáteli... A doufám, že vždycky půjdou. Kdyby totiž nešli, ty zrůdy, které útoky páchají, by vyhrály.

Nesnesitelná prázdnost slova "zajímavé"

Připravil jsem si prezentaci na velmi zajímavé téma. Četl jsem velmi zajímavý článek. Včera se mi stalo něco strašně zajímavého. Tyto a jim podobné věty mají dvě společné věci - objevuje se v nich slovo zajímavé a jsou naprosto nicneříkající.

Zrádnost tohoto slova spočívá v následujících bodech:

1. To, co je zajímavé pro nás, je většinou naprosto nezajímavé pro ostatní

2. Většina zajímavých věcí není ani tak zajímavá, ale nějaká jiná, pro což určitě existuje více vystihující slovo.

3. Pokud pro to neexistuje více vystihující slovo, tak to zajímavé není.

4. Pokud to přecejenom zajímavé je, tak to lidi poznají sami od sebe.

Nadužívanost toho slova v prezentacích, výkladech, článcích, konverzacích atp. jde vyjádřit porovnáním obličeje posluchače/čtenáře před a po vystavení tomuto slovu

Obličej lidí před vyslovením slova zajímavé | Obličej lidí po vyslovení slova zajímavé

                                                          -_-   |  -_-

Je to jako v té pohádce o zajíci (nebo co to bylo za zvíře), který si dělal srandu z toho, že někde něco hoří. Poprvé a podruhé mu to lidi sežrali, ale pak už mu nikdo nevěřil. 

Ale nezatracujme zajímavé věci nadobro. Vždy záleží na tom, kdo a kdy to slovo říká. Když třeba pyrotechnik odjišťující bombu řekne "To je zajímavé," tak víte, že máte zdrhat. 

A nejhorší na tomto slovu je to, že se nám do úst vkládá skoro automaticky. Před časem jsem si začal dávat pozor, abych ho nepoužíval, ale ono trpělivě čeká někde pod jazykem, aby nečekaně skočilo do proudu slov linoucích se ven. 

A aby to nebyl naprosto nepodnětný článek, připojuji pár návrhů na zlepšení.

Můžme si myslet, že prezentace je pro naše posluchače přínosná.

Článek může poskytovat neobvyklý úhel pohledu na určitou věc.

Včera se vám mohlo stát něco, co vás rozhodilo.