Jedu do Brna. Nejde označit lístek. Nastoupím do vlaku bez označeného lístku. Mám strach z průvodčího. Přijde průvodčí. Omlouvám se. Bere mi jízdenku. Kontroluje ostatní. Odchází z vagonu. Vrací se. "To si nech". Odchází z vagonu. Jsem šťastný.
Opravdu mě to potěšilo. Netušil jsem, že s pravdou dojdu/dojedu až tak daleko. Navíc mám vážné podezření, že v tom má prsty karma (ne ta skupina). Jsem rád, že jsem narazil na tak chápavého člověka ve státních službách a jelikož jsem ho pak nemohl najít, abych mu poděkoval osobně, děkuji mu alespoň tímto způsobem (asi se o tom nikdy nedozví). Díky.
Za ušetřené peníze jsem si koupil dva obědy.
Žádné komentáře:
Okomentovat