Skrytí hrdinové Vánoc aneb proč slavíme Vánoce

Každoročně v tuhle dobu kolem pozoruji lidi, co odmítají Vánoce jako komerční a materialistický svátek, který je tak daleko vzdálen od své podstaty, že to vlastně ani Vánoce nejsou. *V tomto místě bych mohl mluvit o tom, jak skoro nikdo tady není praktikující křesťan, kostel viděl maximálně po cestě do hospody nebo do obchoďáku a o původu Vánoc nemá ani nejmenší představu. Ale o tom mluvit nenenenenenenechci, určitě o tom každý alespoň kouskem ucha či nohy slyšel.

Já se chci pozastavit nad tím, proč se ty Vánoce teda pořád slaví? Náboženské bariéry jsou dávno smazány, takže Božího trestu se nikdo nebojí, Santu taky dlouho nikdo neviděl, tak proč? Sakra proč?

Tradice.

Tradice může být sebevíc nesmyslná, ale pokud to dělá dostatečný počet lidí, poslouží to jako dostatečná omluva.

Podívejme se na Vánoce z pohledu rodičů. Rodič může být sebevíc rozumný, uvědomělý a další pozitivní vlastnosti obsahující, ale vysvětlujte dítěti, proč malý Waldemar od sousedů dostal pro nic za nic dva nové náklaďáky, slizovou laboratoř a trojkolku. Takže svému dítěti taky udělá hezké Vánoce. Klidně podstoupí celodenní nákupy. Utratí těžce vydřené peníze. Ale proč? Sakra proč?

Láska.

Láska se nedá vysvětlit rozumem. Chemie. Přirozenost. Uchování genů.... Všecko dohromady. Zkrátka, rozumný rodič ví, že dítěti může udělat radost, aniž by z něj udělal rozmazleného chuligána. Rozumný rodič ví, že i přes nesmyslnost Vánoc to stojí za to vydržet. Dokonce si můžou rodičové udělat radost navzájem malým dárkem. Klidně! Důležitý je zbytek roku. 

Já sám v dětství jsem dostával celkem hodně dárků. Poznamenalo mě to nějak? Troufám si tvrdit, že ne. Vím, že moji rodičové jsou správňáci, a že ví, že to to s těma Vánocema není zas tak horké.

Když se podíváte celkově na ty davy lidí v obchoďácích, vidíte jen bezmozkový dav. Při bližším pohledu však můžeme vidět muže, jak se trápí při výběru dárku v hračkářství. Ženu, co se snaží vybrat co nejlepší voňavku pro svou dceru a určitě spatříme i jiná pohlaví, co se snaží udělat radost svým dětem. Tohle jsou hrdinové. A já jsem neskonale vděčný svým rodičům za to, jak mě vychovali. A pokud někdy budu mít děti, a Vánoce se ještě budou slavit, tak jim určitě něco koupím.

Strom