Je teplý zimní den a já právě
dorazil do Podivína. Domovského města známého umělce a
studenta, Tomáše Průdka, který se v posledních dnech proslavil
především upravenými fotografiemi s různým obsahem. Zvoním, a
dveře mi otvírá sympatický černovlasý muž. Jeho otec.
„Je nahoře a leží,“ sděluje mi.
Tomáš mě přivítá lehkým úsměvem a nabízí mi židli u jeho
postele.
Jak se cítíte?
Klidně mi tykej, nejsi zase o tolik
mladší než já. Já jsem Tomáš, rád tě poznávám.
Já jsem Oxy, těší mě. Jak se cítíš
Tome?
No, už mi bylo líp. Třeba minulý
týden. To jsem vůbec nemocný nebyl. Ale nestěžuju si. Můžu
celý den ležet a jednou denně mi mamka přinese čaj.
Je známo, že tvé dílo začalo
vznikat dva týdny zpátky, kdy jsi byl také nemocný. Pomáhají ti
bacily rozvíjet tvoji kreativitu?
Vůbec ne. Jen na ty blbosti mám čas.
To víš, když není člověk nemocný, musí dělat spoustu věci a
na umění čas nezbývá, když tě za to nikdo neplatí...
A nepřemýšlel jsi o tom, že začneš
tvořit za peníze?
Ne. O tom mi tady ani nemluv. Chci to
udržet co nejjednodušší a svobodné. Proto také používám
MSPaint, neboli Malování. Jde mi o to, abych co nejjednodušeji a
nejrychleji vyjádřil svoji myšlenku. Když nad nějakou fotkou
trávím víc než pět minut, automaticky ji mažu. Kdybych za to
začal brát peníze, byl bych něčím, či někým nucen tvořit. A
někdy to prostě nejde. Pak bych byl ve stresu a v tom co bych
vytvořil by nebyla část mé duše.
Kde hledáš inspiraci? Co je dřív?
Nápad a pak až fotografie, nebo obráceně?
Používám vyhledávač Google,
sekci obrázky. Ležím v posteli, poslouchám hudbu a píšu slova z
textu, která mě zaujmou. Pak projíždím výsledky hledání a
když mi něco padne do oka a hned dostanu nápad, jak fotku upravit,
tak si ji stáhnu a začnu tvořit. Dokud je to čerstvé. Většinou
hledám tak čtyři pět minut, než najdu vhodný podklad. Ale někdy
prostě přestanu přemýšlet a nechám své mysli volný prostor, a
co mi pííjde do hlavy, to si vygooglím. Nemám pravidla. Jsem tak
trochu pankáč. (směje se)((trošku))
Co plánuješ dál?
No, moje priorita je se uzdravit. Ten
kašel už mi leze krkem. Pak budu čekat, až se udělá hezky a já
se na pár dní zdejchnu. Nemáš cígo?
Ne, bohužel. Snažím se to omezovat.
Poslední dobou už na to nemám ani chuť, ani peníze.
To jsme na tom stejně. Taky to
omezuju, ale už jsem dva dny neměl, takže bych si zasloužil
nějakou odměnu. No nic, já už musím jít spát. Tak díky za
rozhovor. A přidej si mě na facebooku.
Taky děkuju. Brzo se uzdrav!
 |
| I navzdory nemoci si Tomáš Průdek uchovává svůj optimistický výraz a nadšení do života |
Žádné komentáře:
Okomentovat