My všichni už ve válce jsme

Už dlouho jsem nic nenapsal. Možná se až moc řídím radou Charlese Bukowského z básně so you want to be a writer?

if it doesn't come bursting out of you

in spite of everything

don't do it.

Nicméně ono to ve mě pravděpodobně hnije už od počátku konfliktu na Ukrajině, ale poslední kapka k tomu, aby to ze mě vyletělo, byly události posledních dní na Blízkém východě. Ještě před tím, než budu pokračovat, považuji za důležité (bohužel) zmínit následující:

Každá nevinná oběť jakéhokoliv konfliktu je smutná, zbytečná a hrozná věc.

V tomto příspěvku rozhodně nečekejte, že zazní na čí straně jsem. I kdybych to věděl, tak to tady nebudu ventilovat. Místo toho bych se chtěl zaměřit na informační/novinářskou stranu věci a způsob, jakým na ni obyčejní lidé a média reagují. Je toho hodně, tak se pokusím být stručný. Určitě nenapíšu vše, co mám na srdci (třeba zase za čtyři roky).

Stará a nová média

Od doby, kdy jsme konzumovali novinky ze světa v čase k tomu určeném (večer ve zprávách, ráno v novinách, přes den v rádiu...) a obsah procházel alespoň nějakou redakční prací novinářů, uplynulo už spoustu času. Bohužel ne tolik, abychom se s tím jako společnost vyrovnali.

K tradičním médiím se totiž přidaly věci jako občanský žurnalismus (citizen journalism) a nezávislá žurnalistika (independent journalism). Z podstaty věci věřím, že demokratizace přístupu k informacím (a jejich tvorba), bude prospěšná. Zatím však musíme vyřešit, jak s touto změnou pracovat. Nevýhoda toho, že si každý může napsat co chce je to, že si každý může napsat co chce.

Nejsme racionální tvorové, ať si to namlouváme sebevíc. Každý z nás je pod vlivem ohromného množství chyb v našem myšlení (cognitive bias) a chybných myšlenek, které jsme za život potkali a pojali je za vlastní. Stará média měla pár nástrojů, jak s těmito chybami bojovat (jak úspěšně je věc druhá). To však nemůžeme říct o individuálních lidech, kteří tvoří digitální obsah.

Situace je taková, že stará média v zájmu konkurenceschopnosti opouští částečně některé principy (snaha o objektivitu, více zdrojů, redakční práce, etický kodex), a jsou nuceny držet krok s médii novými. V realitě pak z novin a televize slyším o věcech, které se na internetu řešily den, dva, týden zpátky. To mě přivádí k

Reportování z války

Informační válka je v plném proudu a využívají ji všichni. Myslím si, že základní nastavení by mělo být

 nevěřím ničemu a nikomu.

Asi nejzajímavější "bitva" v této informační válce je (NEVÍM, JAKÉ SLOVO POUŽÍT) na nemocnici v Gaze. Událost jsem sledoval na X téměř ihned poté, co se to stalo a pokusím se zrekonstruovat moji zkušenost. DISCLAIMER: Pouze popisuji to, co jsem viděl. Když řeknu "důkaz" tak myslím to, jak je to prezentováno.

I. První hodina byla víceméně v duchu toho, že to byl určitě Izrael. Kolovaly fotky mrtvých, videa ze zničeného města. Také koloval screenshot smazaného tweetu izraelského politika/mluvčí (teď nevím), kde informuje o úspěšném úderu na nemocnici, kde se ukrývali teroristé. Většina informací pochází z palestinských/arabských/muslimských účtů. IDF zatím nekomentuje.

II. O události informují větší média, většinou s odkazem na X. Některá média přímo tvrdí, že to byl Izrael, některá zmiňují fráze jako podle, údájně. Začínají se vyskytovat videa z ulic, kde lidé protestují proti Izraeli. V Jordánu zapálili ambasádu. IDF se vyjadřuje, že záležitost bude zkoumat.

III. Narativ se začíná obracet. Spekuluje se, že výbuch způsobila porouchaná raketa Hamásu, či Islamic Jihad. Kolují tak tři různá videa, kde je vidět odpalování raket a následný výbuch. Jedno z těch videí je poté označeno jako video z 2022. Ostatní videa nevím.

IV. Politici z arabských zemí vybízejí k ostré reakci celého světa a OSN. Tweety jsou cca 45% pro Palestinu, 45% pro Izrael a 10% čeká na více informací. V ulicích jsou tisíce lidí.

Jdu spát.

V. Stará média berou zpátečku a viníka neuvádí. Začínají se objevovat snahy o objektivnější vykreslení událostí, názory expertů, analýzy a podobně. Z jasně Izraelského útoku se přechází na neutrálnější vykreslení. Věcné důkazy nahrávají spíše tomu, že to Izrael nebyl. Palestinská verze si však žije svým životem a většina obyčejných účtů straní Palestině a volá po trestu pro Izrael. Věcné důkazy pro jejich verzi vidět nejdou.

VI. Muslimský svět je v ulicích, v Evropě a USA (na univerzitách, ve městech) se pořádají demonstrace. Videa z nich obsahují výzvy k likvidaci Izraele a pálení izraelské vlajky. Izrael moc nekomunikuje. Lidé, co Izrael podporovali, se spíše nevyjadřují. Kolují záběry ze zdevastovaných míst v Gaze, fotky mrtvých, videa doktorů marně zachraňující zraněné.

VII. Začíná kolovat vzdušná fotografie místa, kde se nemocnice nachází. Po mé původní představě, že celá nemocnice vyletěla do vzduchu, se objevuje fotografie přilehlého parkoviště, kde jsou ohořelá auta. Autoři dodávají, že nemocnice je vlastně skoro nepoškozená.

VIII. Střih. Teď (18:55, 19.10.2023) když projedu hashtagy spojené s konfliktem, tak je to absolutní chaos. Videa mrtvých a zraněných dětí, každý druhý příspěvek obsahuje slovo "genocide", "důkazy", že to udělal/neudělal Izrael, vyjádření politiků, protesty, virtue signaling...

Zkrátka, jestli se někdo v těchto podmínkách absolutního zmatku staví na jakoukoliv stranu, tak se neřídí fakty, ale emocemi. Přijde mi, že většina lidí pouze hledá důkazy pro to, že mají pravdu (místo hledání důkazů toho, kde ta pravda je).

A z toho je mi smutno.

Nejvíc šokující pro mě na tom je, jak rychle a nekriticky tuto událost stará média popisovala. Vypadá to, že ať už to bylo jakkoliv, většina lidí už názor měla a tohle je pouze velice silné postrčení k ještě extrémnějšímu postoji. Kdo to ve skutečnosti udělal je irelevantní. The damage has been made.

Tento konflikt se mě osobně nedotýká. Co se mě však dotýká jsou lidé (hlavně přátelé), kteří se mi vzdalují tím, že pokud jim nepotvrdím jejich názor, tak se se mnou ani nebudou bavit. A jelikož jsem starý skeptik a kontrarián, tak mi asi moc lidí nezůstane.

Co tím chci říct?

Asi to, že není nutné mít názor na všechno. Není nutné mít názor hned. Není nutné se svého názoru držet navzdory novým informacím. Není nutné si hrát na experta na historii, náboženství, morálku. Je důležité říct nevím, což je první krok k tomu, jak se nestát vojákem, či obětí této informační války.

Vygenerováno pomocí DALL-E 3