CHCI CHLEBA VE VAJÍČKU!!!

Už je to tady. Stesk po domově se dostavil za necelé tři měsíce (ten pořádný stesk, ne ten stesk, kdy vám nemá kdo vyžehlit košili). Ležel jsem v posteli a smutně si na internetu prohlížel fotografie čerstvě natočených půllitrů s nadýchanou pěnou. V hlavě jsem si snažil vybavit vůni podzimního táboráku, jehož kouř si s radostí odnesete v oblečení domů, kam vás zažene lehký chlad nastupujícího večera. Postavíte vodu na čaj, ukrojíte si... a v ten moment mi to došlo. Mně vlastně ani nechybí to pivo, barvy podzimu a oheň, ale naprosto fundamentální záležitost, jakou je chléb (i když ty věci předtím mi taky chybí).

S přihlédnutím na to, že Severní Irsko vlastně žádnou tradiční kuchyni nemá (kromě blbé tradice naházet všechno do friťáku), je otázka stravování se venku docela jednoduchá - chci pizzu, čínu, kuře na několik indických způsobů, nebo fish and chips? Až se rozhodnete, není nic lehčího než vyhledat nejbližší provozovnu - což nebude zas tak těžké, protože fast foody jsou tady na každém kroku - a objednat si rozvoz, nebo pokud jste tvrdšího rázu, přijít osobně.

Snad jste pochopili, že s jídlem to tady není žádná sláva. S láskou vzpomínám na menzu, když si každý den snažím na kolejích uvařit něco k snědku. Ještě bych mohl využít služeb univerzitního bistra, kde bych si za zhruba 250 korun mohl dát hlavní chod - pokud bych měl v plánu nejíst celý zbytek týdne. Ale nestěžuji si (až teď). Většinu věcí tady bez problému seženete. Kromě jedné. Normálního CHLEBU. 

Je tomu už pár dní co jsem si vzpomněl na chuť chleba ve vajíčku a od té doby na něj myslím všude, kam se hnu. Vždy, když procházím kolem toustového chlebu, musím zatlačit slzu a přisypat trochu soli do řezné rány na zápěstí, abych odvedl myšlenky jinam. Už jsem se byl podívat i v polském obchodě (doneslo se mi, že tam občas mají), ale bez úspěchu. Nevzdávám se. Přijdu znovu.

http://recepty-fotky.chytrazena.cz/recepty_foto/fotky0/maxi/1237308025-95.jpg