Kritika lidí, které uznáváme

Pokud slyšíme tvrzení od lidí, kteří jsou nám blízcí - ať už názory, činností, vzhledem - máme tendenci je méně ověřovat, hlavně pokud jsme 100 jejich předchozích tvrzení ověřili a 100x měli pravdu. To je samozřejmě konec pro jakéhokoliv kritického myslitele, jelikož sami pro sebe používáme argument z autority. Dnes bych tedy chtěl trochu střelit do vlastních řad a přezkoumat myšlenku mého oblíbence - Sama Harrise.

V tomto videu Sam prezentuje myšlenku, která by se dala stručně popsat následovně (volný překlad z videa):

Náboženský extremismus není sám o sobě problém, pokud centrální myšlenky onoho náboženství jsou skutečně nenásilné. Stejně tak není problém fundamentalismus, jak je často prezentováno.

A jako příklad uvádí srovnání džinismu a islámu (velmi často prezentovaného jako náboženství míru). Harris argumentuje tím, že džinismus (narozdíl od islámu) je založen na principu nenásilí (ahinsá). Žádný takový princip v jádru islámu nenajdeme - nejblíže je k tomu asi princip charity v pěti pilířích islámu. Čistě fakticky má tedy Sam pravdu - pokud je něco náboženství míru, tak je to džinismus. Nás ale zajímá výše zmíněný výrok. Pojďme rozebrat jeho asi nejproblematičtější část

Náboženský extremismus není sám o sobě problém

Pokud by tento výrok stál sám o sobě, nevíme, co se skrývá za slovem 'problém'. Problém totiž vzniká vždy ke vztahu k něčemu, což tady nemáme uvedeno. Mohlo by to znamenat například problém pro duševní zdraví jedince, pro rodinný život, pro politickou situaci atd. Naštěstí z kontextu videa víme, že Sam mluví o společnosti, respektive o vztazích mezi lidmi. Dále ve videu totiž tvrdí, že "čím více extrémní džinista člověk je, tím méně se musíme bát toho, že nám nějak ublíží. Takový extrémní džinista je totiž paralyzovaný svým pacifismem a musí si dávat pozor, aby nešlápl na mravence, nebo filtrovat vodu při pití, aby náhodou nespolkl něco živého." Na základě tohoto tedy můžeme výrok upřesnit na:

Náboženský extremismus není sám o sobě problém pro společnost

Nyní můžeme formulovat Samovi myšlenky ve formě sylogismu

Premisa A: Náboženský extremismus není sám o sobě problém pro společnost, pokud centrální myšlenky onoho náboženství jsou skutečně nenásilné.

Premisa B: Džinismus má jako centrální myšlenku nenásilí.

Závěr:        Extrémní džinista není problém pro společnost.

Pro vyvrácení tohoto tvrzení tedy stačí najít případ, kdy je extrémní džinismus pro společnost problém. Nabízím tedy jeden teoretický příklad, který zmínil jeden můj student (jméno znám, kdyby chtěl uvést autorství :) ): Pokud by byla jedna celá společnost založena na principu nenásilí, byla by lehce napadnutelná jinou skupinou a následně buď zlikvidována nebo poškozena jinou formou násilí, tudíž takový postoj nemá evoluční výhodu a může vzniknout pouze za předpokladu ochrany někým jiným, nebo v době míru.

Reálné případy však také existují. Nebudu se však rozepisovat, protože už i tak je to dnes moc dlouhý.

1) India’s financial capital has banned the slaughter and sale of meat for four days this month following a demand from the strictly vegetarian Jain community, sparking outrage among meat-eaters already upset by a permanent beef ban imposed this year.

2) Women in Jainism (ženy jsou některými sektami považovány za méně nenásilné než muži, jelikož prý při menstruaci zabíjí nějaké mikroorganismy - to však vědci nepodporují)

Samův výrok je tedy nepravdivý.

Nyní by však mohla (měla) následovat debata, jaké jsou REÁLNÉ dopady obou extrémů na soužití ve společnosti a jaký je vztah mezi centrálními myšlenkami čehokoliv a extremismem. To však až někdy jindy.

Další zdroj: https://www.patheos.com/blogs/nosacredcows/2017/07/sam-harris-wrong-religious-extremism-problem/